PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Současná popularita metalcoru se samozřejmě nevyhýbá ani České republice a i v našich podmínkách se pohybuje značný počet kapel, které přijaly za svůj právě tento styl hudby. V našich domácích poměrech je to bohužel stále spíše čekání na nějaké zajímavé překvapení, které se ne a ne dostavit, neboť se povětšinou jedná maximálně tak o slušným standard (čest výjimkám jakými jsou například českobudějovičtí COLP), nikoli však o něco světové špičce skutečně konkurenceschopného. Nejinak je tomu i v případě jindřichohradeckých BORN AGAIN, kteří svoji hudbu charakterizují jako cosi na rozhraní melodického deathu a hardcoru. Ohání se přitom takovými jmény jako HEAVEN SHALL BURN nebo KATAKLYSM, což považuji za naprosto zbytečné, neboť podobnost se zmíněnými skupinami se na letošním promu „The Scars Of Wounded Silence“ hledá hodně těžko.
Skladby se tváří jako hodně proměnlivé skládanky, využívají však povětšinou hlavně kombinování nijak překvapivých až ohraných riffů a postupů, zajímavosti se tedy dají hledat především v tom, jak jsou jednotlivé (často kontrastní) pasáže poskládány dohromady. Dá se říct, že aranžérská stránka je místy slušně vypiplaná a působí dojmem promyšlené prácičky. Přílišné kreativity se ale nedočkáme od bicích, ty většinou zůstávají ve standardních figurách a místy jsou snad až punkově přímočaré. V kytarové práci se dá asi nejvíce vysledovat metalcorový přístup, převážně neuspěchané postupy však balancují kdesi na rozmezí hardcoru a valivého deathu, melodické náznaky zůstávají někde na půl cesty a příliš se nerozvíjejí a často se bohužel ztrácejí sami v sobě díky kolovrátkovému opakování. Důsledkem je pak jaksi sterilní pocitová rovina hudby, kdy zůstává pouze u riffového kolotoče, který je nedostatečný pro rozvinutí jakékoli nálady. Výjimkou je snad jen „Looking For The Truth“, kde se jisté náznaky zajímavého vývoje skladby dají vysledovat. Jinak poněkud klišovité. Přesto má v sobě hudba BORN AGAIN značnou dávku pestrosti, neboť obsahuje slušný podíl tempových zvratů, škoda těch rytmických stereotypů, které onu pestrost mírně degradují. Silnou stránkou skupiny je vokál, který sice zůstává pouze v agresivní hardcorově řvané poloze (žádné melodické zpívání), ale je dostatečně razantní, přesvědčivý a působí vyzrálým dojmem. Zvukovou stránku hodnotit nebudu, je poplatná domácí demáčové úrovni, k prezentačnímu promo materiálu rozhodně dostatečné.
Pět skladeb obsažených na „The Scars Of Wounded Silence“ je málo na to udělat si komplexní pohled na tvorbu BORN AGAIN, přesto zmínka v promo letáčku, že se jedná o skladby mapující dva roky historie skupiny navádí k zamyšlení, jaký je asi kompoziční potenciál skupiny, když za takto relativně dlouhou dobu nastřádala „pouze“ průměrný materiál. Na druhé straně můžeme být rádi, že se v případě této pětice setkáváme alespoň s takto solidním průměrem, v lokálních českých poměrech to totiž není žádná samozřejmost.
Kombinace hardcoru, deathu a nějaké té melodiky, prostě metalcore ve své klasické podobě. Zajímavé spíše celkovým skloubením jednotlivých prvků a pasáží, než nějakými zajímavými nápady. Slušný standard, rozhodně žádná ostuda.
5 / 10
Petr Medek
- basová kytara
Luboš Stručovský
- kytara
Jan Špingl
- kytara
Pavel Peckl
- bicí
Miloslav Fohl
- vokál
1. Mass Hysteria
2. Scream For Life
3. Looking For The Truth
4. The Value Of Human Being
5. The Cell
The Scars Of Wounded Silence (promo) (2005)
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.